Nepovedené tetování

Tetování si pořizuje čím dál více lidí po celém světě. Tito jedinci s unikátní kérkou viditelně dávají najevo, že se chtějí od ostatních odlišit ať už svým osobitým postojem k životu, dosavadním životním stylem či svérázným nadhledem. Tímto druhem kresby mohou lidé vyjadřovat svoji rebelii k dnešní konzumní společnosti. Jsou i tací, kteří si pořizují vkusné tetování za jediným účelem a to dodat svému tělu špetku nevšedního a nebývalého půvabu, jenž u opačného pohlaví vyvolá velký zájem. Někteří příznivci tetování chtějí své okolí šokovat, což se jim také znamenitě daří.

Na výběr lidé za hranicemi našeho kontinentu mají různé formy tetování, k těm nejtypičtějším patří maorské motivy, jež tvoří originálně tvarované linky a spirály, kterou jsou inspirovány krásou přírody. Ty mají spletitý ráz, jenž se pojí ve složité a harmonické vzory. Jednotlivé motivy mají konkrétní význam. Například tento výraznější druh tetování může běžně zachycovat stvoření světa v podobě spojení nebe a země, mytického ptáka či linii předků. Obvykle tyto kérky zvané moko zdobí ruce, hrudník, předloktí, záda anebo stehna. Zato moko v obličeji si mohou dovolit pořídit pouze obyvatelé Nového Zélandu, kteří touto kulturní okázalostí vzdávají holt svým prastarým kořenům. Samozřejmě dávají na obdiv okolí svou maurskou hrdost a válečnický původ. Původně se tyto motivy vyřezávaly do kůže a to za pomocí rydla s plochým okrajem. Tento starobylý nástroj byl nahrazen modernějším přístrojem s kvalitní jehlou.

Polynéské tetování se pohrává s geometrickými detaily, objevují se tu i ostřejší hrany a přímá linka. Tyto unikátní kérky vznikají pod rukama zručných tatérů, kteří používají při své práci dokonale vyřezávané nástroje, jako jsou sady jehel, která disponují kovovým hřebínkem v šíři dva centimetry, na kterém se nachází cca čtyřicet drobných ostrých zoubků. Touto metodou se vyklepává dřevěnou paličkou kresba do kůže. Polynésané považují toto tetování za unikátní štít, který je ochraňuje před zlými duchy i nenadálými zraněními. Nejčastěji se používají při tetování následující prvky: země, voda, vzduch a zvířata.

Drsná praktika všitého tetování je neobvyklá metoda, na kterou skoro všichni zapomněli. Jde totiž o obtížnou techniku, kterou si podmanilo jenom pár vyvolených. Ti byli tímto druhem tetování fascinování natolik, že si je také pořídili. Postupuje se tak, že se nejprve načrtne návrh kresby tužkou na speciální papír, který se vystřihne. Tento obrázek se pečlivě otiskne na vhodné místo na kůži. Následuje proces prošívání, ke kterému se využívá ocelová jehla a klasická bavlněná niť. K dokončení se pak běžně používá pazourek v podobě špičatého úlomku, se kterým se na kůži dělají efektní drobné tečky.

Za zmínku stojí také japonské tetování, které je pokládáno za úžasný umělecký výtvor. Jde ve skutečnosti o velmi komplikované a přitom celistvé vzory pokrývající každý centimetr lidského těla samozřejmě kromě rukou, chodidel a tváře. Nicméně tyto různobarevné malůvky představující klasické japonské symboly se dají zakrýt správným svrškem oblečení. Tato umělecká díla standardně vznikají pod rukama tatéra i několik let. Při této metodě se nejprve pracuje se strojkem, se kterým se načrtne obrys. Posléze přichází na řadu kovové či bambusové paličky, které na jednom konci mají až třicet šest ostrých jehliček. Ty se namočí v inkoustu, poté se zapichují rychlým otáčivým pohybem do kůže. Tímto nástrojem se dociluje jemného stínování.

Další články: