Historie tetování
Tetování je ve své podstatě velmi starou záležitostí. První zmínky o tetování pocházejí z doby před 5000 lety - právě v té době žil “ledový muž”, který dostal jméno Ötzi. Na jeho těle, přesněji řečeno na kůži kolem kloubů byly objeveny známky tetování. To pravděpodobně sloužilo jako ochrana před nemocemi, ale také k náboženským účelům. Nebyla to tedy rozhodně jen estetická záležitost, jako je tomu často v dnešní době.
Ve starověku už byl význam tetování jiný. Používali ho řekové, římané, peršané a jiné starověké národy. Tetování se postupně rozšířilo i do odlehlých oblastí Nového Zélandu, ale například i do Ameriky nebo Japonska. Každý národ používal tetování k něčemu jinému. Jednou to bylo tetování vězňů, díky kterému bylo možno odhalit zločince a vrahy, jinde se používalo k náboženským účelům, na jiném místě zase vyjadřovalo sociální postavení lidí. V novodobé historii se na tetování pohlíželo různě. V Evropě ale tetování prožívalo úpadek - bylo dokonce zakázáno papežem, až v 17. století se začalo postupně rozšiřovat i mezi šlechtu, ovšem k vidění bylo jen na diskrétních místech. V Japonsku ale i jiných zemích naproti tomu tetování zažívalo rozmach.
I přesto, že tetování je zcela běžnou součástí našich životů a snad každý třetí člověk nějaké to tetování má, starší generace a zejména konzervativní lidé se na tetování dívají s despektem. Mladá generace si jej naopak velmi oblíbila a tetování se tak stalo prostředkem k vyjádření jejich postoje, osobnosti a způsobem, jak se odlišit.